… aneb postupný vývoj mé šicí vášně
Jsem naprostý šicí laik. Se šitím jsem začala sama doma a žádný kurz jsem nikdy nenavštívila. Naštěstí jsou dnešní možnosti díky internetu neomezené! Pokusím se zde popsat svoje pokusy a začátky se šitím, s odkazy na podrobnější články.
Zkuste se také pustit do šití – do začátku toho opravdu moc nepotřebujete!
→ 2005
Jako dítě jsem „šila“ s mámou (=navíjela jsem spodní nitě)… a ještě doma u rodičů jsem občas zahnula na mámině šicím stroji závěsy nebo kalhoty.
2005 – 2010
Příbuzní mi darovali šicí stroj, který u nich v elektro-obchodě vyřadili z prodeje pro vynechávání stehů. Nevynechával jich moc, dal se dobře použít, ale ne servisovat (nějaký čínský no-name).
Jako úplný začátečník v šití mi takový stroj bohatě stačil a já šila závěsy do pokoje a několik „patchworkových polštářků“ – dávám to do uvozovek, protože to prostě bylo jen několik látek sešitých dohromady.
Látky a šicí potřeby jsem nakupovala v několika místních obchodech
- s metráží (dva obchody „starého“ stylu, s několika vzory dekoračních látek a pláten) a
- s galanterií (dva malé obchody s regálem pletacích přízí a několika košíky šicích potřeb).
2010
První zlom pro můj budoucí šicí koníček – těhotenství.
Proutěný košík předávaný v rodině od miminka k miminku bylo opravdu škoda nevyužít, zároveň bylo třeba opatřit nějaký potah. Koupit se samozřejmě nedá, tak jsem zasedla ke svému šicímu stroji a zabojovala na historicky prvním větším projektu. Čínský šicí stroj tento projekt nepřežil a byl odsunut do patřičného kontejneru.
Klikněte na obrázek – nebo SEM – a přečtěte si podrobnější článek.
Vánoce tohoto roku byly velice příhodné pro možný zrod šicího nadšení – rodiče mi nadělili skutečný šicí stroj, Janome 415.
2011
Po narození miminka jsem se pustila do hrací deky, protože kupované mi nevyhovovaly hlavně svými rozměry (všechny byly malé). Oběhla jsem dva obchody s metráží a koupila všechny přijatelné vzory bavlněných látek co tam měli, nabídka se mi zdála opravdu zoufalá.
Šicí poznatek – důležitost špendlíků při šití více vrstev na sobě. (Dvakrát jsem párala a pak raději špendlila.)
2012
Junior začíná běhat a najednou je třeba spoustu kalhot. Zjara jsem nedostatek tepláčků řešila po bazarech, ale v létě jsem narazila – letní kalhoty na čerstvě chodící dítě jsem žádné nenašla.
Vzniklý nedostatek vyřešil děda letním úklidem skříně a vyřazením spousty oblekových košil. Najednou jsem měla spoustu hezkého materiálu na šití a udělala jsem svůj další šicí objev – látky ze starých oděvů se dají krásně použít pro další šití a košilovina je jedna z nejlepších.
Jen si rozklikněte štítek „košilovina“ a podívejte se co vše ze starých košil šiji.
V létě jsem se také chtěla pustit do úpravy potahů v obýváku a učinila jsem zásadní krok – do vyhledávače jsem zadala klíčové slovo metráž. PANENKOSKÁKAVÁ. Dosud se mé šicí zdroje omezovaly na dva maloměstské obchody s metráží. Zcela zásadní šicí objev – designové zahraniční látky. Fakt jsem to dřív netušila (neuvěřitelné, že?).
Koupila jsem si časopis Burda Kids a vyzkoušela jejich dětský klobouček z nových designových látek. Na další střihy jsem zatím neměla odvahu.
Šití oblečení mě začalo bavit a po experimentech s košilovinou jsem vyzkoušela šít z teplého flísu. Nejdříve rostoucí kalhoty pro kluka od kamarádů a pak také komplet mikiny+kalhot pro vlastního modela. Vše jsem šila podle aktuálně pasujícího oblečení, vyráběla jsem si střihy stylem pokus-omyl.
Kromě oblečení jsem zkusila šít z froté ručníků, nejdříve jednoduché ručníky s kapucí ozdobené bavlněným plátnem a potom také „plážové“ pončo.
Ze staršího manšestru a nových designových pláten jsem zkusila ušít klučičí tašku do školky, oboustrannou. Dopadla dobře a byla darována.
Vánoce tohoto roku byly opět zlomové – Ježíšek mi přinesl několik starších výtisků časopisu Ottobre.