Všecko se to podzimovatí – i naše nálada a ta přirozená lidská touha dělat si zásoby na zimu. Takže sbíráme po lesích a loukách všecko možné a doma z lesních plodů zkoušíme tvořit. Zvířátka tvoří mé děti poprvé a já s nimi.
Jak na sběr a sušení
My sbíráme nejčastěji:
- kaštany, samozřejmě. Při sběru nezapomeňte na jejich obaly – mohou se hodit (viz ovečka).
- žaludy včetně mističek a stopek, přiberte pár lístků
- javorová semínka s „vrtulkami“
- šípky (nejlépe velké množství na čaj, na tvoření stačí pár kousků odebrat)
- hložinky, plané trnky, jeřabiny
- borové a modřínové šišky
- barevné listy atd. atd.
Doma vše sušíme a přehrabujeme, prostě užíváme si těch přírodnin.
Osvědčilo se mi sušení na dřevěných bedýnkách – jsou lehce k sehnání v supermarketech, bývají tam jako odpad za pokladnami zdarma k dispozici. Přírodniny nasypeme na noviny do bedýnky a bedýnky stavíme do komínku na sebe. Mezi patry dobře proudí vzduch a celý komínek nezabírá příliš místa.
Jak kaštanová zvířátka vznikají
Pustili jsme se do tvorby kaštanových zvířátek a používáme při tom i všechno ostatní, jak to jen jde. Koníček vznikl z kaštanu, žaludu, čepičky žaludu a lišejníkové větvičky.
Tady vzniká housenka – navlékli jsme kaštany na silnější vyšívací bavlnku. Potom dostala ještě šipinkové růžky a namalovaný obličej.
Inspiraci na housenku jsem našla ZDE.
Děti si asi nejvíce vyhrály s ovečkou Bečkou, seznamte se:
Bečka je baculatá jako bečka a zrovna bečí hlady, takže je třeba ji nakrmit ….
Hotová kaštanová zvířátka
A tady už jsou všechna naše zvířátka pohromadě:
Housenka už při hraní přišla o své růžky… a kůň o lišejníkový ocásek. Jinak je naše ZOO kompletní. Docela by mně zajímalo, jestli jsou všechna zvířátka k poznání? (Jedno je teda obzvlášť obtížné, kluk jako „návod na výrobu“ používal atlas zvířat. V životě jsem to jméno neslyšela ani toho tvorečka naživo neviděla.)
Pár poznámek k tvorbě zvířátek
- Lepidlo z tavné pistole na kaštanech nedrží. Netuším proč. Možná jenom nevydrží hraní. Každopádně housence okamžitě odpadly přilepené růžky a želvu jsem po pátém veterinárním zásahu tavnou pistolí nakonec slepila sekundovým lepidlem.
- Při navlékání housenky jsem zakončovací uzel umístila jako nos. Jenomže se to několikrát vyvleklo (uznávám, že si housenka užila spousty tahání za hlavu). Nejlepší by asi bylo použít jako zakončení korálek.
- Další inspirace hledejte na mém pinterestovém účtu ZDE – v záložce „todler tips“ (=tipy pro batolata).
A jak to celé dopadlo?
Velkým bincem samozřejmě – aneb jedna zákulisní fotka na závěr:
Přírodnin máme nasbíraných spoustu… takže co nesežere sousedův divočák při každodenním krmení, to ještě nějak zpracujeme. Dám vědět, co jsme dál vytvořili!